Jednoho dne se Mikulda rozhodl navštívit 5. oddělení Kamarádi. Ti jsou známí svou veselostí a skvělými nápady. Když dorazil, všude bylo plno barevných obrázků, stavebnic a her. Mikulda se tiše posadil mezi hračky a čekal, až si ho někdo všimne.

Ráno se do družiny seběhly děti. „Jé, kdo sem dal toho krásného plyšového králíčka?“ vykřikla Anička. „Možná ho tu zapomnělo jiné oddělení?“ hádal Honza. Paní vychovatelka se usmála: „Co kdybychom zjistili, odkud Mikulda pochází? Já vám o něm přečtu příběh! Všichni pozorně poslouchali a rozhodli se přidat i svoje nápady. 

Děti se pustily do práce. Nakreslily obrázky Mikuldy, napsaly o něm pohádku, a dokonce mu postavily malý pelíšek.  Také ho vzaly do další třídy, kde si krásně společně zazpívaly. Mikulda byl nadšený! Večer, když všichni odešli, se rozhlédl po krásných kresbách a usmál se. Věděl, že jeho putování má smysl.

Další den se vydá dál. Čeká ho nová družina, noví kamarádi a další dobrodružství. Kam asi poputuje příště? No přeci do Světlé nad Sázavou!

A tak plyšový králíček Mikulda dál bude cestovat po školních družinách, sbírat příběhy a radost dětí, protože ví, že všude, kde se zastaví, zanechá stopu přátelství.

Romana Hurdálková