Proto se všichni, včetně rodičů a dalších rodinných příslušníků, sešli v atriu naší školy, ke společnému posezení. Děti připravily bohatý program a také se podílely na přípravě občerstvení. Rodiče měli možnost ohlédnout se za uplynulými pěti lety. Vzpomínalo se, jak vystrašení a nejistí mnozí tenkrát byli, nejen děti, ale ani rodiče nevěděli, co očekávat, i když si svá očekávání sepsali ještě v červnu na první společné schůzce. Bylo zajímavé pozorovat, jak si čtou, co tehdy napsali, jak přemýšleli. Nikomu se nechtělo věřit, že čas tak rychle uběhl, ale na dětech to bylo spolehlivě vidět. Sebevědomí, komunikační dovednosti, radost, samozřejmost a to co dokázaly předvěst, nenechalo nikoho na pochybách, že se něco stalo a nebylo toho málo. Chvílemi šustily kapesníky a leskly se slzičky.

Když něco hezkého končí, tak jediná jistota je, že něco nového začne. Jaké to bude, o tom si každý rozhoduje sám a to žáci z 5.B už vědí.

Vlasta Koutková